Málokterá země má architekturu tak jednotnou a přitom tak rozmanitou. Témata jsou výrazně česká, jejich variací je však bezpočet a zanechávají svědectví o výjimečných uměleckých schopnostech českých lidí.
(Christian Norberg – Schulz: Genius loci)
V roce 1972 byla Organizací spojených národů pro vzdělávání, vědu a kulturu (UNESCO) přijata Dohoda o světovém dědictví, která vytváří právní, administrativní a ekonomický rámec mezinárodní spolupráce při ochraně kulturního dědictví. Státy, které tuto dohodu přijaly, zaručují zachování kulturních a přírodních lokalit výjimečné a celosvětově významné hodnoty.
Jednou z povinností, definovaných v Dohodě o světovém dědictví, je povinnost každého účastnického státu identifikovat, chránit, udržovat, prezentovat a předávat světové památky dalším generacím. Prezentace světových památek je mimo jiné realizovatelná prostřednictvím cestovního ruchu. Komise pro kulturní turistiku, která byla ustanovena v roce 1969 při Mezinárodní radě pro památky a památková místa (ICOMOS), formulovala v roce 1976 Chartu kulturní turistiky, která, kromě dalšího, obsahuje definici kulturní turistiky a hlavní zásady jejího provozování při současné eliminaci negativních dopadů na památky.
Kulturní turistika je v Chartě definována jako forma turistiky, jejímž předmětem je, mimo jiné cíle, objevování památek a památkových lokalit. Přispívá významně k jejich údržbě a ochraně, současně však památky při živelném využívání ohrožuje. Respekt ke kulturnímu dědictví musí být nadřazen jakýmkoliv jiným zájmům. Je nezbytné jej zajistit nejen limitováním počtů návštěvníků, ale citlivým situováním vybavení a služeb pro cestovní ruch a dalšími opatřeními dle povahy lokality.
Česká republika náleží z hlediska počtu památek UNESCO k nejbohatším zemím světa. V současné době (2005) je zapsáno v Seznamu UNESCO 12 lokalit a připravuje se zápis dalších.
Úroveň cestovního ruchu v obcích s lokalitou zapsanou v Seznamu UNESCO je každoročně sledována jako součást monitoringu územního rozvoje těchto obcí. Z celkového hodnocení je patrné, že rozvoj cestovního ruchu probíhá v příslušných obcích značně nerovnoměrně, zájem návštěvníků je soustředěn pouze na některé lokality, návštěvy jsou s výjimkou Prahy obvykle pouze jednodenní nebo i kratší.
Návštěvnost ostatních památkových lokalit je ve většině případů daleko nižší. Zájem návštěvníků je soustředěn na ustálenou skupinu měst, vesnic, hradů a zámků, které již většinou přílišný nápor turistů negativně poznamenal. Je proto nezbytné hledat cesty k rovnoměrnějšímu rozdělení návštěvnosti.
Důvody malého zájmu o návštěvu historických lokalit jsou zejména nedostatečná propagace a absence zařízení pro cestovní ruch. Nelze však propagovat všechny památky, uvedené v Ústředním seznamu kulturních památek, neboť kulturně historická kvalita není vždy ekvivalentní atraktivitě pro laické návštěvníky.
Dalším problémem je nerovnoměrné rozložení návštěvnosti v průběhu roku. Většina návštěv se soustředí, pokud vůbec, jen na letní měsíce a po zbytek roku jsou historická města téměř nepovšimnuta. Výjimkou je historické jádro Prahy. Nelze nabízet prohlídky všech historických objektů celoročně, neboť tento postup by vedl k zásadnímu znehodnocení těchto památek. Krásné prostředí městských i vesnických památkových rezervací a zón však představuje dostatečný kulturně historický potenciál pro návštěvníky během celého roku.
Rovněž nabídka atraktivit by neměla být omezena pouze na návštěvu památek, je zapotřebí nabízet i další doplňkové atraktivity. Podle zaměření trasy lze sice předpokládat, že pro většinu návštěvníků je památková lokalita cílem, ale pro další skupinu návštěvníků je pravděpodobně prohlídka hradu nebo krátká návštěva kterékoliv památkové lokality pouze doplňkem cesty nebo rekreačního pobytu s jiným zaměřením.
Vymezení tras cestovního ruchu propojujících tematicky shodné lokality je jedním ze způsobů, jak vytvářet ucelené produkty cestovního ruchu. Památky zapsané v Seznamu UNESCO lze propojit jednou trasou. Projekt využití této trasy pro cestovní ruch (projekt cestovního ruchu) tvoří základ pro využívání nejen kulturně historického potenciálu celého území podél trasy (tj. lokalit UNESCO a dalších), ale i přírodního potenciálu a stávajících zařízení pro rekreační aktivity. Součástí projektu je i návrh podmínek pro náležité vybavení území podél trasy zařízeními pro cestovní ruch. Realizace projektu pak vyžaduje důslednou meziregionální koordinaci aktivit v oblasti cestovního ruchu.
Cílem projektu je komplexní nabídka aktivit pro všechny typy návštěvníků, nejen pro vyhraněné zájemce o kulturní dědictví, která zahrnuje kromě prohlídky dalších památkových lokalit (nejen UNESCO), které nabízejí obce na trase, ale i možnosti různých letních a zimních sportů, turistiky, poznávání přírody, ubytování, stravování a nákupů.
Trasa sleduje existující silniční propojení jednotlivých obcí ve kterých je lokalita UNESCO. Podél celé trasy je vymezeno území v šířce cca 20 km na obě strany od komunikace, kde lze nalézti další nejen kulturně historické zajímavosti, ale i jiné zájmové aktivity. Rozsah odboček do 20 km lze snadno zvládnou v rámci krátkého výletu.
Pro snazší orientaci a návrh programu byla trasa rozdělena na 7 úseků, které na sebe navazují a propojují vždy dvě až tři lokality UNESCO od hraničního přechodu v jižních Čechách až k úseku, který trasu uzavírá jako okruh zpět k Českému Krumlovu. Příbram, Písek a Tábor, vyznačené jako určující města pro tento úsek, nemají na svém území lokalitu UNESCO.
Města a obce, které jsou doporučeny k návštěvě
Trasa propojující památky UNESCO je vyznačena a popsána od hraničního přechodu v Dolním Dvořišti. Vzhledem k tomu, že nabízí návštěvu památkových lokalit, které jsou zajímavé pro určitý okruh návštěvníků, bylo by vhodné uvažovat o návaznosti na obdobně zaměřené trasy zahraničních cestovních kanceláří.
Území podél trasy je bohaté nejen na kulturní památky různého charakteru, tak na možnosti letních a zimních sportů. Rovněž nabídka ubytovacích a stravovacích zařízení je značně rozsáhlá.
Celoročně lze navštěvovat 41 památkových rezervací (17 městských a 24 vesnických), 87 městských památkových zón a 11 krajinných památkových zón. Národních kulturních památek je v území podél trasy celkem 86 (z toho 37 je na území hlavního města Prahy). Zde jsou možnosti návštěv značně rozdílné. Zámky jsou, až na výjimky, zpřístupněny pouze v letní sezóně a nelze předpokládat z důvodu údržby a zachování těchto památek celoroční návštěvnost. Kostely a kláštery, které tvoří převážnou většinu národních kulturních památek i ostatních, z hlediska cestovního ruchu zajímavých památkových objektů, jsou – až na velmi frekventované výjimky – pro návštěvníky uzavřeny, ale zde je to zpravidla zapotřebí z důvodu zabezpečení cenného mobiliáře.
Využívání historicky významného území však není zcela neomezené, každé území má určitou kapacitu návštěvníků, po jejímž překročení se začínají projevovat negativní dopady – fyzické opotřebovávání památkového fondu, snaha o nepřiměřené a nevhodné zásahy do urbanistické struktury a v neposlední řadě úbytek stálých obyvatel, narušení běžného denního života v příliš navštěvovaném místě, které má za důsledek postupnou ztrátu genia loci.
Problémy s příliš vysokým počtem návštěvníků se však v České republice týkají jen několika historických měst, zejména je to Praha (a to pouze část historického jádra) a historické jádro Českého Krumlova. K nejvíce navštěvovaným památkovým objektům mimo území historických měst patří hrad Karlštejn. I návštěvnicky nejfrekventovanější lokality– s výjimkou Prahy – jsou předmětem zájmu převážně během letní sezóny.
Ostatní historická města a obce, včetně obcí s památkovou lokalitou zapsanou v Seznamu UNESCO, jsou navštěvovány poměrně málo, některé obce vůbec ne. Negativní dopady nezájmu turistů se projevují zejména v nedostatku financí na údržbu památkových objektů, což postupně snižuje atraktivitu těchto míst.
Rovněž přírodní potenciál území nabízí využití pro četné rekreační aktivity. Území podél trasy je vhodné pro všechny typy turistiky - pro pěší turistiku, cykloturistiku a v zimním období v případě dostatku sněhu pro lyžařskou turistiku.
Pro vodní sporty, zejména kanoistiku a lodní turistiku, ale i koupání je nejvíce příležitostí v oblasti úseku I (Český Krumlov – Telč) a úseku VII (Praha – Český Krumlov).
Sjezdové lyžování je nejvíce provozováno v území podél trasy Litomyšl – Žďár nad Sázavou (úsek V), méně v úseku IV mezi Kroměříží a Litomyšlí a v úseku II (Telč – Brno). Zajímavá možnost je lyžování „ na trávě“, které lze provozovat v úseku II a úseku VII (Předkláštěří u Tišnova – Klínek a Sedlec – Monínec).
Agroturistika dosud není v naší republice příliš obvyklá, ale ve vesnicích podél trasy jsou pro její rozšíření rozsáhlé možnosti. Terény jsou ve všech úsecích vhodné pro jízdu na koni a v četných statcích vznikají jezdecké školy.
Je nezbytné zajistit bezkonfliktní rozvoj cestovního ruchu vzhledem k obyvatelům příslušných lokalit. Provoz zařízení cestovního ruchu a další jevy vyvolávané zvýšením návštěvnosti musí být jednoznačně regulovány, aby nedocházelo k narušení běžného denního života obyvatel (zejména průjezdy obcemi, parkování vozidel návštěvníků, provoz kaváren a restaurací). Je proto zapotřebí zprostředkovat spolupráci s obyvateli obcí formou informací v místním tisku, informačními letáky, pořadem v televizi, schůzkami s občany, anketami, atd.