Generální konference UNESCO přijala na svém zasedání v Paříži dne 16.listopadu 1972 Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Tato Úmluva vytváří systém kolektivní ochrany kulturního a přírodního dědictví, které by mělo být zachováno pro budoucí generace. V tomto dokumentu jsou vymezeny povinnosti a práva smluvních států a ustaveny instituce, které mají cíle Úmluvy naplňovat. Česká a Slovenská federativní republika /nástupnicky Česká republika od roku 1993/ přistoupila k Úmluvě 15.února 1991 a publikovala ji ve Sbírce zákonů č.159/1991. V rámci UNESCO byl ustaven mezivládní Výbor světového dědictví.
Jednou z povinností smluvních států vyplývajících ze zápisu statku na Seznam světového dědictví je podávání zpráv o aplikaci Úmluvy účastnickým státem a o stavu péče o jednotlivé zapsané památky světového kulturního a přírodního dědictví. Výbor světového dědictví přijal na svém zasedání v roce 1998 v Kjótu pravidla pro předkládání zpráv, která se týkají periodicity, obsahu a formy. Tyto zprávy mají zejména zhodnotit přijatá legislativní a administrativní opatření a jiné činnosti, které se týkají aplikace Úmluvy, včetně sledování stavu uchování jednotlivých památek a míst zapsaných na Seznam.
Spoluprací s obcemi a orgány státní památkové péče na soustavném monitoringu územního rozvoje městských, vesnických a krajinných územních celků a lokalit, zapsaných v Seznamu světového dědictví, byl pověřen Ministerstvem pro místní rozvoj Ústav územního rozvoje.
Monitoring, prováděný Ústavem územního rozvoje, je zaměřený na oblasti územního plánování, výstavby, architektury, stavebního i funkčního rozvoje objektů, bydlení, cestovního ruchu, podnikání, zaměstnanosti, technické a dopravní infrastruktury a vztahu obyvatel ke kulturnímu dědictví.
Další informace: České dědictví UNESCO.
Úkol A.4.9/ÚP
Garant ÚÚR: Ing. arch. Marie Tomíšková
Ústav územního rozvoje, Brno 2010
Monitorování územních celků zapsaných v Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO - rok 2010
(monitoring-unesco-2010.pdf, 1 321 kB)
Trendy územního rozvoje jednotlivých lokalit lze sledovat porovnáním každoročně sledovaných indikátorů, formulovaných dle metodiky Státního památkového ústavu (od 1. 1. 2003 ústředního pracoviště Národního památkového ústavu). Indikátory se týkají všech územních a společenských faktorů, které mohou ovlivnit památku a rovněž těch faktorů, kterými může naopak památka ovlivnit rozvoj obce.
Z pravidelného sledování indikátorů vyplývá způsob a intenzita rozvoje každé obce, přínos, který pro obec znamená památka UNESCO, kvalita prostředí, kterou pro památku vytváří zastupitelstvo obce spolu s občany a nárůst (nebo pokles) významu památky UNESCO pro rozvoj obce.
Soubor indikátorů z oblasti územního rozvoje byl sestaven samostatně pro každý ze tří typů památek UNESCO, které jsou na území České republiky:
Od roku 2003 se zjišťují ve všech skupinách informace o správě lokality. Od roku 2007 v souladu s požadavky Výboru pro světové dědictví všechny lokality postupně stanovují a obsazují funkci Site Manager a pořizují Management Plan.
Ze shrnutí a porovnání údajů v v letech 1999 – 2007 vyplývá, že všechny památkové lokality disponují územními plány, které jsou postupně aktualizovány, případně jsou již pořizovány nové. Bylo by žádoucí zahrnout do územně plánovací dokumentace důslednou regulaci funkce bydlení, aby bylo zamezeno vylidňování historických center měst.
Rovněž dodatečné pořizování dokumentu Management Plan, který by měl být součástí nominační dokumentace, postupuje a některé obce jej již dokončují.
Příznivě se vyvíjí návštěvnost a spolu s tímto trendem narůstá počet zařízení pro cestovní ruch. Je však zapotřebí dbát více na skladbu ubytovacích zařízení, neboť pouze v Praze jsou hotely nejvyšších kategorií.
Pozitivní vztah obyvatel k památkám lze sledovat na snižujícím se výskytu vandalismu a nepovolených zásahů do staveb a celkového prostředí památek.
Ukázka zhodnocení vývoje památkových rezervací v letech 1999 - 2007 (monitoring-unesco-2007.pdf, 199 kB)