Projekt výstavby bytů "Frauen-Werk-Stadt" je prvním krokem implementace denních zkušeností a požadavků žen ve velkém měřítku. V rámci programu růstu města byla celá jedna městská čtvrť ve Vídni – Donaufelder Straße 97, Carminweg 6 – naplánována výhradně architektkami a urbanistkami (realizace proběhla v letech 1995–1997). Zvláštní pozornost byla věnována dispozičnímu řešení bytů a velikosti podlahové ploše jednotlivých bytů. Záměrem bylo vytvořit místnosti o stejných rozměrech tak, aby uživatelé nebyli nuceni akceptovat jejich předem stanovené využití. Dalším hlavním cílem modelového projektu bylo podnítit zájem veřejnosti o práci ženských architektů a urbanistů a zviditelnit jejich práci.
Zkušenost ukázala, že existují dva přístupy k hodnocení městského prostředí. Prvním je perspektiva zaměstnaných osob, které v místě bydlí a jsou konzumenty „bezstarostného“ bydlení. To se týká většiny mužů v produktivním věku. Tato skupina je zpravidla vysoce mobilní a od sídliště, které posuzují podle jejich funkce rekreační a využití volného času, očekávají jen jednu funkci – pohodlné bydlení. Druhé hledisko je vlastní osobám vykonávajícím neplacenou práci v domácnosti a pro rodinu, popřípadě pečují o osoby vyžadující péči. Týká se to žen v domácnosti, které pečují o děti, dospělé a seniory. Tato skupina zpravidla není velmi mobilní a očekává od obytného prostředí plnění více funkcí. Bezprostřední okolí bytu by mělo plnit veškeré požadavky všedního dne. Zvláštní postavení zaujímají zaměstnané ženy, které se zároveň starají o rodinu, takže jejich každodenní činnost je složitou kombinací práce v zaměstnání a péče o rodinu, často připomínající štafetový závod od jedné povinnosti ke druhé.
V tradičním evropském urbanismu to byli téměř výlučně muži - urbanisté, architekti a stavební podnikatelé - kteří projektovali a stavěli města. Do struktury měst se tak promítaly pouze každodenní zkušenosti pracujících mužů. Vlastní zkušenosti všedního dne se totiž stávají součástí vědomí člověka a ovlivňují jeho jednání. Ačkoliv populace Vídně je z 52% tvořena ženami, jejich každodenní potřeby byly urbanismem ve velké míře zanedbávány.
Z teoretických debat a z kritiky tradiční politiky bydlení a rozvoje měst vyplynuly důležité kroky pro formulaci ženských požadavků. Skutečnou hnací silou sociálních změn jsou praktické výsledky. Implementace modelových projektů může být při naplňování tohoto cíle velmi užitečná. Je upozorňováno na existující nedostatky, vyvíjena krátkodobá řešení a iniciována dlouhodobá změna. V rámci rozšiřování města je počítáno s tím, že celá jedna předměstská čtvrť Vídně bude výlučně naplánována a vyprojektována ženskými expertkami. Cílem tohoto modelového projektu je učinit rozmanité aspekty každodenního života žen základním kritériem návrhu. Ačkoliv inovace primárně nesouvisí s pohlavím, nýbrž s postoji a stanovisky, které konkrétní osoba zaujímá na základě svých každodenních zkušeností, jistě to ovlivní jeho (její) rozhodování. Zadání tohoto projektu výlučně ženám bylo motivováno očekáváním, že do svých návrhů pozitivním způsobem promítnou svou každodenní zkušenost, která je zcela odlišná od zkušenosti mužů.
První návrh byl vypracován na jaře 1993. Po předběžném projednání s politiky a po schválení místostarostou Vídně a výkonným městským radním pro otázky bydlení a obnovy města bylo v dubnu zahájeno hledání vhodného pozemku. Jako investor byl vybrán Magistrát města Vídně s Odborovým svazem zaměstnanců jakožto jedinou neziskovou organizací družstevního bydlení v Rakousku, která je řízena ženami. Veřejná soutěž byla vypsána v létě 1993. Byla zadána studie, která měla vyhodnotit 14 vybraných domácích a zahraničních modelových projektů inovační výstavby bytů. Skupina mladých architektek byla pověřena úkolem formulovat požadavky na projekt bydlení přátelského k ženám, který by zároveň vyhověl požadavkům Vídeňského zákona na propagaci/podporu bydlení a stavebního zákona. Obě studie byly začleněny do dokumentů pro veřejnou soutěž. Tyto dokumenty zahrnovaly také popis současného stavu zájmové plochy a nástin průběhu všedního dne v uvažovaném sídlišti v horizontu do roku 2005, aby tak byl získán lepší přehled o žádoucích kvalitách veřejných prostor. Kromě toho bylo doporučeno, aby architekti v zájmu zajištění vysoké kvality volných ploch spolupracovali se zahradními architekty. Během následujících 12 týdnů byl vypracován návrh – urbanistická studie a návrhy na řešení včetně volných ploch v měřítku 1 : 100. V únoru byl schválen jako jednoznačně nejlepší návrh předložený Franziskou Ullmannovou. Její návrh přesvědčil porotu rozmanitostí navržených bytových jednotek, a citlivým řešením otevřených prostranství (dvorky, centrální náměstí, občanské vybavení, hřiště). Na základě vítězného návrhu byl upraven plán využití ploch a plán rozvoje. Na vypracování jednotlivých dílčích projektů byly doporučeny tři další architektky - Elsa Prochazka, Gisela Podreka a Liselotte Peretti.
Výsledek soutěže:
V jedné městské expanzivní oblasti bylo navržena výstavba 359 bytových jednotek formou dotované, několikapatrové stavby. Návrh bytové výstavby také vyžadoval několik infrastrukrních zařízení: mateřskou školku a denní jesle se čtyřmi skupinami, lékařskou ošetřovnu, komunikační centrum upřednostňující výměnu služeb, solidaritu uvnitř sousedství a policejní stanici a 600m² prodejních ploch.
V tradici evropského urbanismu to byli téměř výhradně muži, kteří jako projektanti, vlastníci staveb a stavitelé, vytvářeli a budovali města. Tímto způsobem se každodenní zkušenost pracujících mužů promítla do struktur měst. Modelový projekt "Frauen-Werk-Stadt“ (Ženy-Práce-Město) je prvním krokem k implementování každodenní zkušenosti a požadavků městských žen ve větším měřítku – 380 bytových jednotek. Jelikož hlavní prioritou byla interakce prostoru interiéru a exteriéru, bylo v rámci vypsané soutěže požadováno podchycení prvních nápadů do plánů v měřítku 1:100. Takový postup nebyl až do té doby v architektonických soutěžích ve Vídni běžný.
Ženský úřad vypracoval směrnice obsahující kritéria pro bytové projekty a městská prostředí, upravená pro potřeby žen a každodenního života. Tyto směrnice byly použity při různých veřejných soutěžích ve Vídni, ale také v zahraničí. Různé ženské úřady v Evropě spouštějí podobné projekty, a projekt „Frauen-Werk-Stadt“ si berou za příklad.
Jedním z klíčových cílů modelového projektu bylo stimulovat zájem veřejnosti a zviditelnit ženy architektky a projektantky. Po předběžných rozhovorech o modelovém projektu „Ženy-Práce-Město“ jsou ženy expertky pravidelně vyzývány k účasti na soutěžích. Není téměř nutné uvádět, že ve značném počtu případů ženy tyto soutěže vyhrály.