V4+2

Společná strategie územního rozvoje států V4+2
Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko (V4), Bulharsko a Rumunsko (+2)

Společná strategie územního rozvoje států V4+2 (dále společná strategie) je pokračováním šesti zemí – České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska – (V4), Bulharska a Rumunska – (odtud +2) na spolupráci v koordinaci územního rozvoje. Navazuje, v souladu se Závěry jednání ministrů zodpovědných za územní a regionální rozvoj z března 2010, na Společný dokument územního rozvoje států V4+2 z roku 2010.

Společná strategie má ve výsledné podobě tento obsah:

I. Úvod;
II.1 Rozvojové póly a osy a jejich nenávaznosti;
II.2 Dopravní sítě a jejich nenávaznosti (železnice, silnice, vodní doprava);
II.3 Technická infrastruktura (sítě a instalace elektrické energie, přepravní síť plynu, přepravní síť ropy);
II.4 Socio-ekonomická prostorová analýza (společné demografické a sociální rysy, společné ekonomické rysy, územní struktura zemí V4+2);
II.5 Environmentální podmínky (fyzicko-geografická charakteristika, geologická charakteristika, vody, klimatické poměry, flóra a fauna, využití území, ochrana přírody a krajiny);
II.6 Bariéry územního rozvoje a možnosti jejich eliminace;
III. Společné perspektivy a priority územního rozvoje zemí V4+2.

Zpracování dokumentu: duben 2010 – březen 2014.

Cílem společné strategie je:

přispět ke koordinaci a aktualizaci národních dokumentů územního rozvoje, regionálního rozvoje a rozvoje dopravních sítí a sítí technické infrastruktury,
podporovat územní soudržnost v Evropě (viz ÚA EU 2020 část I.),
napomáhat koordinaci různých odvětvových politik, které mají vliv na územní rozvoj,
poskytovat státům V4+2 argumenty a podporu při diskusích na úrovni EU o otázkách politiky územního rozvoje, politiky soudržnosti a dopravní a energetické politiky.

Význam společné strategie byl oceněn v Závěrech z jednání ministrů zemí V4+2 zodpovědných za územní a regionální rozvoj, které se uskutečnilo v dubnu 2014 v Budapešti. Tyto závěry oceňují zpracovaný dokument a zavazují zainteresované strany k další spolupráci, mj. zpracováním územních studií v pohraničních oblastech.

Za českou stranu bylo pořizovatelem společné strategie Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Odbor územního plánování. Zpracovatelem šesti kapitol a koordinátorem celého dokumentu byl Ústav územního rozvoje.

Příprava společné strategie se uskutečňovala prostřednictvím tzv. Řídicí skupiny, složené ze zástupců ministerstev jednotlivých zemí zodpovědných za územní rozvoj, a dále v rámci tzv. Pracovní skupiny, která byla složena z expertů jednotlivých zemí na problematiku územního rozvoje a územního plánování. Pracovní skupina připravovala podklady pro jednání Řídicí skupiny. Ta měla rozhodovací a schvalovací pravomoci, formulovala zadání a usměrňovala práce na dokumentu.