Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. února 2009, sp. zn. 1 As 79/2008 – 128
Publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 5/2009; rozhodnutí č. 1815
§ 62, § 66 a § 140 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů
§ 46 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
§ 100 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
Nejvyšší správní soud rozhodl v řízení o kasační stížnosti tak, že rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ze soudního rozhodnutí vyplývá:
I. Jestliže bylo stavební povolení (§ 66 stavebního zákona z roku 1976) vydáno v době, kdy existovalo pravomocné územní rozhodnutí, není následné zrušení územního rozhodnutí samo o sobě důvodem ke zrušení stavebního povolení soudem. Toto vyplývá ze zásady presumpce správnosti aktů vydávaných správními orgány a principu ochrany dobré víry jejich adresátů.
II. Pokud je územní rozhodnutí zrušeno, může být o námitkách účastníků rozhodnuto v novém územním rozhodnutí odlišně (za právní úpravy dle stavebního zákona z roku 1976), a to i když stavba již byla na základě stavebního povolení realizována. Pokud by námitkám bylo nově vyhověno, vedlo by to buď ke stanovení nové podmínky pro umístění stavby v území, nebo v krajním případě až k zamítnutí žádosti o vydání územního rozhodnutí. Tato skutečnost pak dle okolností povede k obnově stavebního řízení, neboť se změnily podmínky pro vydání stavebního povolení, které je nutno reflektovat [§ 100 odst. 1 písm. b) správního řádu z roku 2004].
Poznámka (Smolová, Marcela. Stavebně správní praxe. Urbanismus a územní rozvoj, 2009, roč. XII., č. 6. ISSN 1212-0855.):
Z odůvodnění výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že je-li zrušeno soudem rozhodnutí odvolacího správního orgánu ve věci územního rozhodnutí vydaného podle starého stavebního zákona a přestalo tak existovat pravomocné územní rozhodnutí, musí správní orgán pokračovat v územním řízení, a to dle starého stavebního zákona. Nejvyšší správní soud uvedl, že přechodná ustanovení k zákonu č. 183/2006 Sb. (nový stavební zákon) v § 190 odst. 3 stanoví, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti nového stavebního zákona (tj. před 1. 1. 2007) se dokončí podle dosavadních právních předpisů, přičemž na daný případ se nevztahuje žádná z výjimek předvídaných tímto ustanovením. Na tom, že v konkrétním případě bylo řízení zahájeno dne 27. 6. 2003 (tj. přede dnem nabytí účinnosti nového stavebního zákona), nemění nic ani skutečnost, že bylo dvakrát pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího správního orgánu. Jestliže správní soud zruší pravomocné rozhodnutí, vrací věc do stádia odvolacího řízení (popř. řízení v I. stupni), přičemž správní orgány jsou povinny řízení opětovně ukončit vydáním nového rozhodnutí. Řízení se stále vede o původní žádosti (návrhu), jejímž podáním se datuje zahájení územního řízení [§ 18 odst. 2 starého správního řádu (č. 71/1967 Sb.)].