Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. března 2010,sp. zn. č. j. 5 As 37/2009 – 94
Publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 8/2010; rozhodnutí č. 2097
čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky
§ 45 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
Nejvyšší správní soud rozhodl v řízení o kasační stížnosti tak, že kasační stížnost zamítl
Ze soudního rozhodnutí vyplývá:
Správní řád z roku 1967 nezakazoval účastníku správního řízení pořídit si zvukový záznam průběhu ústního jednání. Pořizování zvukových záznamů ústního jednání totiž nijak neupravoval ani ve vztahu ke správnímu orgánu, ani ve vztahu k účastníkům řízení či jiným zúčastněným osobám. To však neznamenalo, že pro nedostatek právní úpravy bylo takové jednání účastníka řízení bez dalšího nepřípustné, respektive zakázáno (čl. 2 odst. 4 Ústavy). Jen v pořizování zvukového záznamu výpovědi svědka v průběhu ústního jednání účastníkem správního řízení, k němuž svědek nedal souhlas, nelze bez dalšího spatřovat rušení pořádku jednání hrubým způsobem ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu z roku 1967 odůvodňující vykázání účastníka správního řízení z místa jednání a pokračování v jednání v jeho nepřítomnosti.