Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. července 2009, sp. zn. 8 Ao 1/2009 – 142
Publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 11/2009; rozhodnutí č. 1941
§ 18, § 19, § 43 odst. 4, § 47, § 76 a násl., § 94 odst. 1, § 95 odst. 1, § 97 odst. 1, § 103 a násl. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů
vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb.
§ 11 a příloha č. 1 vyhlášky č. 135/2001 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci, ve znění vyhlášky č. 570/2002 Sb.
Nejvyšší správní soud rozhodl o návrhu na zrušení opatření obecné povahy tak, že návrh zamítl.
Ze soudního rozhodnutí vyplývá:
Při posuzování otázky, zda při přípravě územního plánu je třeba vydat územní opatření o stavební uzávěře (§ 97 stavebního zákona z roku 2006), tedy při úvaze, zda je toto opatření zapotřebí, protože by mohlo dojít ke ztížení nebo znemožnění využití území podle připravované územní plánovací dokumentace, je nutno vycházet z aktuálního stavu této přípravy (z její fáze).