Usnesení Ústavního soudu ze dne 17. června 2010, sp. zn. III. ÚS 2842/09
Čl. 1, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky
§ 74, § 109 a § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu či postupem orgánů v předchozích řízeních došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele a ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu spojenou s návrhem na zrušení ust. § 144 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád odmítl.
Usnesením městského úřadu bylo podle ust. § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu zastaveno řízení o odstranění stavby obytného souboru s přípojkami vody a kanalizace. Rozhodnutím krajského úřadu bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti výše uvedenému usnesení. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel správní žalobou, která byla rozsudkem krajského soudu zamítnuta. Stejně tak byla NSS zamítnuta kasační stížnost.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že napadený rozsudek NSS je založen na nesprávném stanovení okruhu účastníků správního řízení. Ve zjevném úmyslu obejít ust. § 144 správního řádu jsou v rozhodnutí krajského úřadu jako účastníci řízení podle ust. § 27 odst. 2 správního řádu uvedeny i osoby, které účastníky řízení být nemohly, protože v rozhodné době nebyly vlastníky bytových jednotek, garáží a nebytových prostor v dokončených stavbách. Jako účastníci řízení byly uvedeny i další osoby, které nemohly být účastníky řízení o odstranění stavby podle ust. § 109 stavebního zákona, protože jejich vlastnická práva nemohla být v tomto řízení přímo dotčena.
Dále stěžovatel poukázal na to, že NSS přehlédl, že v důsledku nesprávného stanovení okruhu účastníků správním orgánem byl porušen článek 2 odst. 2 Listiny a při doručování písemností ve správním řízení bylo uplatněno ust. § 144 správního řádu, přestože pro jeho uplatnění nebyla splněna zákonná podmínka velkého počtu účastníků. Dále stěžovatel poukázal na to, že správní orgány i soudy v řízení v rozporu s článkem 37 odst. 3 Listiny porušily rovnost účastníků řízení na základě jejich procesního postavení uplatněním ust. § 144 odst. 6 správního řádu.
Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ust. § 144 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen "správní řád"), protože je v rozporu s článkem 37 odst. 3 Listiny, neboť zakládá nerovnost účastníků správního řízení. Jeho uplatněním v řízení, které bylo předmětem této ústavní stížnosti, bylo dle jeho názoru porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatele na rovnost v řízení.
Ze spisového materiálu ústavní soud zjistil, že stěžovatel námitky obsažené v ústavní stížnosti uplatnil již v řízení před NSS, který jimi zabýval a dostatečným způsobem se s nimi vypořádal. Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že stěžovatel byl účastníkem každého řízení, které ve věci předmětné stavby bylo vedeno, správní orgán s ním jednal, nebyla mu upřena žádná procesní práva, byla mu doručována veškerá rozhodnutí a nepochybně s nimi byl i obeznámen, neboť uplatnil proti nim opravné prostředky ve správním řízení, využil rovněž možné ochrany svých práv ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud správně dovodil, že stěžovateli nepřísluší dovolávat se ochrany práv jiných osob, nepřísluší mu proto ani námitky stran toho, zda stavební úřad některé osoby popř. pominul nebo naopak přivzal do řízení osoby, aniž by řádně zjistil jejich možné dotčení na právech.