Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. března 2010, sp. zn. 1 Afs 58/2009 – 541
Publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 10/2010; rozhodnutí č. 2119
§ 17, § 46, § 55 a § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
Nejvyšší správní soud rozhodl v řízení o kasačních stížnostech proti rozsudku krajského soudu tak, že je zamítl.
Ze soudního rozhodnutí vyplývá:
I. Předmět řízení musí být v oznámení o zahájení řízení (o správním deliktu) identifi kován dostatečně určitě tak, aby účastníkovi řízení bylo zřejmé, jaké jeho jednání bude posuzováno, a aby bylo zaručeno jeho právo účinně se v daném řízení hájit.
II. Správní orgán může v průběhu řízení zahájeného z moci úřední upřesnit jeho předmět, nedojde-li tímto úkonem k žádné procesní újmě na straně účastníků řízení. Upřesněním předmětu řízení nesmí dojít k jeho zásadnímu rozšíření nebo změně oproti jeho vymezení v oznámení o zahájení správního řízení. Správní orgán musí s upřesněním předmětu řízení řádně seznámit účastníky řízení a musí jim dát možnost se k němu vyjádřit.
III. Institut opravy zřejmých nesprávností v písemném odůvodnění rozhodnutí podle § 70 správního řádu z roku 2004 lze aplikovat pouze na zjevné omyly ohledně údajů, které jsou však dostatečně podloženy zjištěními prokazujícími jejich správné znění. S odkazem na toto ustanovení naopak nelze měnit vlastní obsah rozhodnutí.
IV. Správní spis tvoří všechny dokumenty týkající se téže věci. Toto pravidlo se neuplatní pouze tehdy, stanovíli zákon jinak. Na protokoly o výsleších svědků, byť nezákonně pořízené, se však žádná taková výjimka nevztahuje, tyto protokoly tak musí zůstat součástí spisu.