Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. srpna 2008, sp. zn. č. j. 4 As 20/2008 - 84
Publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 3/2009; rozhodnutí č. 1788
§ 79 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů
§ 8 odst. 1 a § 9 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
Nejvyšší správní soud rozhodl v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu tak, že jej zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Ze soudního rozhodnutí vyplývá:
I. Orgán ochrany přírody musí objektivně posoudit a náležitě odůvodnit, zda zájem na pokácení dřevin převyšuje konkurující veřejný zájem na jejich zachování. Správní orgán přitom zvažuje estetický a funkční význam dřevin na straně jedné a závažnost důvodů pro jejich pokácení na straně druhé, aby mohl rozhodnout, zda pokácení dřevin povolí (§ 8 odst. 1 zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
II. Závažný důvod pro pokácení dřevin spočívající v plánované výstavbě může být dán teprve v okamžiku, kdy nabude právní moci územní rozhodnutí o umístění této stavby (§ 79 stavebního zákona z roku 2006), v němž se jednoznačně vymezí rozsah a situování stavby, a bude tak poprvé najisto postaveno, které dřeviny by při realizaci stavby musely být pokáceny.