Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. září 2010, sp. zn. 1 Ao 3/2010 – 161
Publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 2/2011; rozhodnutí č. 2186
§ 19 odst. 2, § 20 odst. 2, § 50 odst. 2, § 52 odst. 1, 2 a 3, § 55 odst. 3, § 90 písm. a), § 169 odst. 1, § 184, § 193 a 194 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů
§ 172 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
§ 3, 7, 9, § 20 odst. 3 a 4 a § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů
§ 1 odst. 1 a § 106 odst. 2, zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů
§ 56 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů
§ 7 odst. 1 a § 40 odst. 4 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů
§ 10i a Příloha č. 8 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů
§ 34 a § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů
Nejvyšší správní soud rozhodl o návrhu na zrušení změny územního plánu obce tak, že návrh zamítl.
Ze soudního rozhodnutí vyplývá:
Pokud pořizovatel opomene vyzvat některý z dotčených orgánů státní správy k uplatnění stanoviska k návrhu změny územního plánu dle § 50 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, avšak následně po vydání změny územního plánu toto opomenutí odstraní tím, že si vyžádá dodatečné stanovisko, z něhož vyplývá, že opomenutý dotčený orgán s přijatým řešením souhlasí, jedná se zpravidla o nepodstatnou procesní vadu, která není důvodem pro zrušení napadeného opatření obecné povahy. Zohlednění zhojení vady nebrání ani § 184 téhož zákona.