Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2007, sp. zn. 9 Ca 270/2004 - 39
Publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 6/2010; rozhodnutí č. 2062
§ 1, § 2 písm. a), § 8 odst. 3 písm. a), § 9 odst. 1, § 14 odst. 1 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů
§ 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů
§ 47 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
Městský soud v Praze rozhodl v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně o neposkytnutí informace, tak, že napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ze soudního rozhodnutí vyplývá:
Není povinností žadatele o informace právně kvalifikovat, podle jaké zákonné normy se informací na povinném subjektu domáhá. Vzhledem k obecné zásadě správního řízení, podle níž rozhodující je obsah samotného podání účastníka řízení, nikoliv jeho (případně nesprávné) označení, nelze z hlediska postupu povinného subjektu při vyřízení předmětné žádosti považovat za závazný odkaz žalobce na zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, obsažený v označení jeho žádosti. I přes tento odkaz je úkolem žalovaného posoudit, o jaké informace se ve skutečnosti jedná a podle kterého právního předpisu má při jejich poskytnutí, event. odepření jejich zpřístupnění, postupovat. Dospěje-li povinný subjekt (ministerstvo) při takovém posouzení k závěru, že žádané informace nejsou informacemi o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 123/1998 Sb., je namístě, aby žádost posoudil a rozhodl o ní na základě obecné právní úpravy týkající se práva na svobodný přístup k informacím, jež je obsažena v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.