Usnesení Ústavního soudu ze dne 19. května 2011,
sp. zn. II. ÚS 2037/10
Opatření obecné povahy: stanovení funkčního využití pozemků pro účely místní komunikace, jež zasahuje do vlastnických práv. Územní plánování: proporcionalita a minimalizace zásahu způsobeného územním plánem
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základ
§ 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů, jimž jsou J. D. a V. S., směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. dubna 2010, sp. zn. 6 Ao 1/2010 – 51 tak, že ji odmítl.
Ze soudního rozhodnutí vyplývá:
- Při územním plánování jde o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem na vyváženém a vyrovnaném využití území, přičemž může mít mnoho podob.
- Orgány obce, které rozhodují, jsou omezeny požadavkem nevybočit z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování.
- Pro zrušení územního plánu, případně jeho části, může být pouze zjevný exces, tedy případ, kdy naplánovaná komunikace, jež vede přes pozemky stěžovatelů, je zcela nezdůvodnitelná cílem územního plánování, resp. veřejným zájmem na sladěném využití území a jeho udržitelném rozvoji. Obecně takovému zájmu nepochybně odpovídá např. posílení veřejné dopravní infrastruktury.