Usnesení Ústavního soudu ze dne 12. května 2011,
sp. zn. II. ÚS 3140/10
Opatření obecné povahy: vymezení rozvojové plochy. Územní plánování: vlastnictví pozemku sousedícího s územím regulovaným územním plánem
čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod
§ 5 odst. 6, § 18 a § 19 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele, jímž je P. R., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. 3Ao 4/2010 tak, že ústavní stížnost odmítl.
Ze soudního rozhodnutí vyplývá:
- Stěžovatel nemůže být osobou aktivně legitimovanou k návrhu na zrušení předmětného opatření obecné povahy, i když je vlastníkem nemovitosti, jež bezprostředně sousedí s územím řešeným napadeným opatřením obecné povahy, a to proto, že ze změny územního plánu je zřejmé, že byla vymezena pouze základní koncepce rozvoje dotčeného území, resp. nově vymezeno jeho využití.
- Konkrétní podoba infrastruktury bývá upravena teprve na základě podrobné projektové dokumentace v rámci územního řízení, a tudíž až v této fázi je možné posoudit, zda její realizací může dojít k případnému dotčení práv stěžovatele.
- V situaci, kdy ještě není vypracována podrobná projektová dokumentace nelze dovodit příčinnou souvislost mezi výstavbou veřejné infrastruktury a jejími možnými důsledky na výstavbu veřejné infrastruktury na nemovitosti stěžovatele. (V uvedeném soudním sporu dokonce stěžovatel faktické důsledky, které by mohly nastat, ani výslovně nezmiňuje.).