Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 1 Ao 5/2010 – 169
Publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 5/2011; rozhodnutí č. 2266
Opatření obecné povahy: změna územního plánu; aktivní legitimace spoluvlastníků nemovitosti; vyhodnocení vlivů na životní prostředí; odůvodnění rozhodnutí o námitkách
§ 4 odst. 2 písm. b), § 6 odst. 5 písm. c), § 43, § 47 odst. 2, 3 a 5, § 48, § 49, § 50 odst. 1 a 2, § 52 odst. 2, § 55 odst. 2 a 3, § 69 odst. 2 a § 188 odst. 1 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů
§ 21 odst. 4 a § 22 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů
§ 50 odst. 2 a § 67 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
§ 68 odst. 3, § 71 odst. 2 písm. c), § 136 odst. 6, § 172 odst. 5 a § 173 odst. 1zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
§ 10i odst. 3 a příloha č. 8 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů
Nejvyšší správní soud rozhodl o návrhu na zrušení změny územního plánu obce tak, že ji zrušil.
Ze soudního rozhodnutí vyplývá:
- V případě pořizování změny územního plánu lze za splnění podmínek stanovených v § 55 odst. 2 větě druhé stavebního zákona z roku 2006 upustit od zpracování zadání změny a konceptu nebo upustit jen od zpracování konceptu změny v souladu s § 47 odst. 5 užitým na základě § 55 odst. 2 věty první citovaného zákona.
- Návrh na zrušení opatření obecné povahy (§ 101a s. ř. s.) založený na vlastnictví nemovitosti ve společném jmění manželů je oprávněn podat byť i jen jeden z manželů. V případě podílového spoluvlastnictví nemovitosti může tento návrh podat i jen jeden ze spoluvlastníků, ačkoliv jeho podíl není nadpoloviční.
- Koncept změny územního plánu je třeba zpracovat vždy, jestliže dotčený orgán na úseku posuzování vlivů na životní prostředí uplatnil požadavek na posouzení změny územního plánu na životní prostředí v různých variantách (§ 47 odst. 3 a 5 stavebního zákona z roku 2006). Uvedený požadavek dotčeného orgánu determinuje výrazným způsobem průběh procesu pořizování a schvalování změny územního plánu. Nedodržení tohoto požadavku nemůže být následně zhojeno tím, že dotčený orgán upustí od svého požadavku ve fázi, kdy mu byl předložen návrh změny územního plánu k zaujetí stanoviska.
- Proces pořizování změny územního plánu je dynamický, její obsah se proměňuje v čase tak, jak tento proces prochází jednotlivými fázemi. Z § 50 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 nelze dovodit příkaz, aby návrh změny územního plánu byl identický s obsahem schváleného zadání, nýbrž toliko pokyn, aby návrh ze schváleného zadání vycházel.
- Požadavky, které uplatňují k návrhu zadání změny územního plánu dotčené orgány dle § 47 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, nejsou stanovisky, jejichž obsah by byl závazný pro výslednou podobu zadání změny územního plánu. Jestliže tedy pořizovatel změny územního plánu neakceptoval požadavek dotčeného orgánu uplatněný včas k návrhu zadání, nezatížil proces pořizování změny územního plánu vadou. Vadou procesu není ani zohlednění požadavku dotčeného orgánu v zadání změny územního plánu, který byl vznesen až po uplynutí stanovené lhůty.
- Vyhodnocení vlivů změny územního plánu na životní prostředí, které nepopisuje vliv na zvláště chráněné živočichy, na jejichž výskyt upozornil ve svém vyjádření orgán ochrany přírody, neodpovídá požadavkům stanoveným přílohou stavebního zákona z roku 2006 (bod 5 přílohy). Stanoviska dotčených orgánů vydaná v návaznosti na toto vyhodnocení, stejně jako opatření obecné povahy samotné tudíž vychází z neúplných podkladů, resp. neúplně zjištěného skutkového stavu.
- Na odůvodnění rozhodnutí o námitkách je třeba klást stejné požadavky jako v případě typických správních rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu z roku 2004). Musí z něho být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec námitky uplatněné oprávněnou osobou (§ 52 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006) za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené.