Usnesení Ústavního soudu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 873/09
Přípravný výbor k uspořádání místního referenda o souhlasu s výstavbou větrných elektráren. Přímý podíl občanů na správě věcí veřejných přednější než závazky obce plynoucí ze soukromoprávních smluv
51 odst. 2 a § 97zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů
čl. 21 odst. 1 a 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 18 Ústavy České republiky
§ 2, §6, § 7 písm. d), § 8 písm. b), § 9 odst. 1, § 10, § 11, § 12 odst. 2 a 3, § 13 odst. 1 písm. b), § 49 a § 57 odst. 1 písm. b) zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 234/2006 Sb. a zákona č. 169/2008 Sb.
§ 488 a § 494 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších zákonů
čl. 25 písm. a) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti proti usnesení krajského soudu tak, že toto usnesení zrušil.
Ze soudního rozhodnutí vyplývá:
- Ustanovení článku 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod , v němž se praví, že občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců, nelze chápat tak, jako by samo o sobě zaručovalo právo občanů vyvolat místní referendum. K tomu může dojít jen po splnění podmínek dle platného zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Ochrana, jež vyplývá z výše citovaného článku, se tudíž vztahuje pouze na případ hlasování v místním referendu, které již bylo vyhlášeno, nikoliv však na ochranu samotného vyhlášení tohoto hlasování.
- Zastupitelstvo obce v případě, že jsou splněny všechny podmínky, které vyplývají ze zákona o místním referendu, má povinnost takové referendum vyhlásit, nehledě na to, zda zastupitelstvo samo jako orgán s konáním referenda k otázce navrhované přípravným výborem souhlasí či nikoli.
- Rozhodnout podle § 13 odst. 1 písm. b) zákona o místním referendu o tom, že se místní referendum nevyhlásí, může zastupitelstvo jen v případech, kdy v dané věci ex lege podle § 6 a §7 téhož zákona vůbec nelze místní referendum konat.
Na vyhlášení místního referenda z popudu přípravného výboru tedy za splnění zákonných podmínek vzniká právní nárok, jemuž je poskytována i soudní ochrana (v souladu s ustanoveními § 9 odst. 2 písm. c) a § 57 odst. 1 písm. b) zákona o místním referendu), a to do té míry, že se lze ve správním soudnictví návrhem ze strany přípravného výboru přímo domáhat, aby soud k určité otázce místní referendum sám vyhlásil.
- Při výkladu právních předpisů, jež omezují možnosti vyhlášení místního referenda, je třeba mít na zřeteli článek 22 Listiny základních práv a svobod požadující, aby nejen zákonná úprava politických práv, ale i jejich výklad umožňovaly a ochraňovaly svobodnou soutěž politických sil ve společnosti.
V intencích tohoto článku je nutné vykládat i ustanovení § 7 onoho zákona, jež taxativně vymezuje podmínky, kdy místní referendum nelze konat. Toto ustanovení musí být vykládáno restriktivním způsobem.
Ustanovení § 7 písm. d) zákona o místním referendu, ve kterém se uvádí, že místní referendum nelze konat, jestliže by otázka položená v místním referendu byla v rozporu s právními předpisy nebo jestliže by rozhodnutí v místním referendu mohlo být v rozporu s právními předpisy, není možné vykládat extenzivně, což by bylo zcela v rozporu se smyslem a účelem jmenovaného zákona, jehož posláním je umožnit občanům přímou správu věcí náležejících do samostatné působnosti obce.
- Orgán obce nemůže tím, že uzavře určité soukromoprávní smlouvy, zabránit tomu, aby se k závažným otázkám veřejného zájmu nemohli občané vyjádřit v referendu.
Pouhým poukazem na existenci smluvního ujednáním mezi obcí a třetí osobou nelze předem vyloučit občany z přímého podílu na správě věcí veřejných, tj. aby k určité otázce veřejného zájmu zaujali postoj aktem místního referenda.
- Místní referendum, které bylo iniciováno „zdola“ přípravným výborem (což je účelové společenství alespoň tří oprávněných osob) představuje poslední možnost občanů zaujmout stanovisko ke kontroverzním investičním záměrům s dalekosáhlými důsledky, jejichž projednání neproběhlo transparentně, a to nejen v případech vyloženě korupčního jednání, ale i tam, kde orgány obce pouze místní veřejnost nedostatečně informovaly o skutečných parametrech projektu.